Kapitola 157 Věřit či nevěřit

Moana

" Má to." Můj vlčí hlas byl pevný a vyrovnaný, ale také rozrušený. "Zkontroluj mu kapsy."

Okamžitě jsem uvěřil Mininým instinktům. Byla si tím příliš jistá, než abych o tom začal pochybovat, a nikdy předtím se v takových věcech nemýlila. A kromě toho jsem už tak dlouho zběsile hledal v bytě svůj zub, až jsem byl zoufalý. Byla to jediná fyzická věc, kterou jsem měl, která mě spojovala s mou minulostí a mým rodem. Kdybych ten zub neměl, cítil bych se ztracený a měl jsem pocit, že své rodiče možná nikdy nenajdu nebo alespoň nezjistím, kdo jsou.