Kapitola 6 Dát jí šanci

Když se jídlo podávalo, Brian zíral na nádobí a uvědomil si, že se liší od toho, co Maria obvykle vařila.

Věřil, že Maria to jídlo sama nevařila. Když Maria viděla, že Brian nejí a jen upřeně zírá na jídlo, informovala: "Dnešní oběd připravuje paní Clarková."

Brian zvedl jedno z obočí, když přesunul pohled na Aylu. "Umíš vařit?"

"Jen pár jednoduchých jídel," odpověděla Ayla upřímně, když její tváře nabraly červený odstín. Z jeho slov si ale dobře uvědomovala jeho pohrdání. Bylo vidět, že udělala zbytečný krok.

Brian však od ní odvrátil pohled a začal pomalu jíst, vychutnávaje si její chuť. Ayla stála vedle něj a cítila se nesvá. Bála se, že by mu jídlo nechutnalo a znovu jí vynadal.

Když Brian v tichosti dojedl jídlo, konečně odložil hůlky a otočil se k ní. "Vzhledem k tomu, že umíš vařit, můžu předpokládat, že nebudeš mít s vařením pro svého manžela žádné problémy. Chci, abys odteď připravovala každé moje jídlo, ale každé jídlo musí být jiné."

Udělal to schválně. Protože pro něj vařila dobrovolně, chtěl vidět, jak dlouho může předstírat, že je hodná dívka.

Ayla byla mírně překvapená, když se zdálo, že si jídlo, které uvařila, užívá. I když jí teď dal středně těžký úkol, ona si úlevně oddechla, že se na ni alespoň nezlobí.

Další ráno, jak Brian slíbil, zařídil Ayle auto, aby jela do její školy.

"Lyle, můžeš mě sem pustit." Ayla požádala řidiče, aby zastavil blok před její školou.

"Paní Clarková, pan Clark mi přísně nařídil, abych vás vysadil u brány kampusu." Řidič Lyle ji neposlechl a pokračoval v jízdě směrem ke škole.

Ayla věděla, že potom je zbytečné cokoliv říkat. Chápala, proč by Brian něco takového dělal. Ale nelíbilo se jí to.

Sice teprve nastoupila do školy a moc lidí neznala, ale takový život by v budoucnu vedla opravdu nerada.

"Děkuji, Lyle." Když dorazili k bráně kampusu, Ayla po poděkování řidiči vylezla z auta.

Lyle počkal, až se dostane do školy. Poté, co se ujistil, že vešla do školy, vytáhl telefon a vytočil Brianovo číslo. "Pane Clarku, nastoupila do školy."

"Dávej na ni pozor," nařídil Brian rozhodně, když stál před oknem. Jeho oči byly plné nedůvěry a chladu.

Stále byl podezřelý. Stále nemohl pochopit, proč Arlene tak dychtivě navštěvuje školu.

Po chvíli vešel Jaime. "Pane Clarku."

"Jaime, tady jsi. Posaď se." Brian ho požádal, aby se posadil na pohovku, když se k němu připojil.

Když se Jaime pohodlně usadil, rozhlédl se po místě a zeptal se: "Kde je?" Brian pochopil, že Jaime se ptá, kde je Arlene.

"Přišel jsi ji navštívit?" Brian se na něj úkosem podíval. Jaime se s ním zřídkakdy setkal. Teď, když konečně přišel, ptal se, kde je Arlene.

Jaime se na něj rozpačitě usmál. "Samozřejmě že ne." O takovou ženu neměl zájem. Její vzhled mi

vypadala čistě, ale skrývala v sobě svévolnou osobnost.

"A vůbec, proč jsi tady?" Brian si zapálil cigaretu, když se zeptal.

"Clayton odešel do jiného města." To byl důvod, proč se Jaime zeptal, jestli tam byla.

"Jeho záměrem je utéct." Brian to už uhodl, takže ho to ani nepřekvapilo. Clayton měl možná tento plán od začátku. Poslal svou dceru za Brianem, aby mohl snadno utéct.

"Takže, pane Clarku, myslíte, že paní Clarková také uteče?" Jaime se obával, že existuje velká možnost, že se to stane. Clayton byl mazaný muž. Možná plánoval všechno od začátku.

Brian si potáhl cigaretu, slabě se usmál a řekl: "Nemůže uniknout. A Clayton také. Ať jde kamkoli, nemůže mi utéct."

Dovolil Arlene opustit vilu, protože měl všude své špiony. Věděl, že je nemůže jen tak oklamat.

"Pane Clarku, jak jste si tak jistý? Ta žena je velmi mazaná." Jaime se obával, že pokud Briana uchvátí krása této ženy, bude to velký problém.

"Máš pravdu, je skutečně lstivá," souhlasil Brian. Vlastně ho překvapilo, že je k němu tak milá a poslušná.

"Jdeme na to! Pojďte se se mnou podívat na postup prací na pobočkách." Clark Group vlastnila realitní a hotelový průmysl, stejně jako různé zábavní podniky. Spolu s globálními úvěrovými společnostmi měla také spoustu dalších obchodů .

"Pane Clarku, jsem rád, že se vám daří." Jaime měl o Briana strach. Ale když ho viděl klidný a vyrovnaný jako vždy, Jaime pocítil úlevu.

Mezitím si Ayla po vyučování odešla do své koleje sbalit zavazadla. Neměla moc zavazadel, ale jen malý kufr.

Dnes měla ve škole tolik práce. Poté, co absolvovala mnoho tříd, šla do knihovny studovat a dělat si poznámky. Několik jejích přátel si s ní přišlo popovídat, když byla ve své ubytovně. Pozdravila je s úsměvem.

"Slyšel jsem, že jsi sem dnes ráno přijel v luxusním autě. Je to pravda?" zeptal se zvědavě jeden z jejích přátel.

Ayla byla mírně zaskočená. Tu otázku nečekala. To však nepřiznala ani nepopřela.

" Byla to pravda. Viděl jsem to na vlastní oči," odpověděl za ni další kamarád. "Aylo, našla jsi ze sebe bohatého muže? Samozřejmě. Jsi tak krásná. Každý bohatý muž by o tebe měl zájem."

Její přátelé si byli tak jisti, že se ocitla jako bohatý muž, aniž by to někomu řekla. Proto odcházela z koleje. Nikdo se však nedozvěděl pravdu, že byla prodána, a možná už nikdy nebude mít zpět svou svobodu celý život.

"Páni! Kolik je mu let? Je to holohlavý stařík?" Její přátelé byli velmi zvědaví. Žertovali, ale ve skutečnosti chtěli znát pravdu. Nikdo si nedokázal představit, že se provdala za mladého, bohatého a pohledného muže, který by se do ní nikdy nezamiloval.

Každý věděl, že Ayla není ten typ dívky, která utíká za bohatými muži. Jak si potom mohli představit, jaká byla realita?