Kapitola 1265

Po večeři měla Neera konečně trochu volného času. Procházela se po dvoře s Jeanem a dětmi.

Neera hleděla na jasný měsíc visící na obloze a dlouze si s úlevou povzdechla.

„ Konečně mám trochu času pro sebe. Konečně si můžu odpočinout. Z toho, že jsem se setkal se všemi těmi lidmi dva dny, se mi zatočila hlava. Teď si nepamatuji ani jednu tvář. Je to celé v háji. Neuvědomil jsem si, že být hlavou rodiny bude tak otravné...“