Kapitola 3 Jste ženatý?
Trojčata na něj upřeně zírala...
lan si myslel, že se děje něco rybího. Žádost okamžitě zamítl. "Sire nemá rád jakékoli vyrušování, když jí. zvláště od cizích lidí!"
Číšník nevěděl, co má dělat.
Když to Harvey viděl, vrhl pohled na Sammyho.
Sammy okamžitě věděl, co má dělat. Přešel ke stolu, zvedl hlavu a podíval se na Jean štěněčíma očima. "Drahý hezký pane, nedovolíte nám prosím sednout si s vámi k vašemu stolu? Právě jsme přistáli ze 14hodinového letu a neměli jsme žádné jídlo! Skoro umíráme hlady!"
Harvey brzy přišel ke stolu a držel ruku své malé sestry. "Pane, slibujeme, že nebudeme dělat hluk ani vás rušit. Prosím!"
"Jste tak hezký, pane. Rozhodně nejste špatný chlap. Nesnesl byste, když nás viděl hladovět, že?" řekla Penny a zatahala Jean za rukáv košile.
Jean instinktivně chtěla říct ne. Nikdy nevečeřel s cizími lidmi a nesnášel, když se ho lidé dotýkali. Když se však podíval do dívčiných čistých a nevinných očí, nedokázal se přimět ji odmítnout. "Posaďte se," řekl. "Děkuji, pane!"
Trojčata se zářivě usmála a posadila se kolem stolu.
Číšník jim přinesl menu. Harvey byl zodpovědný za objednání jídla pro své sourozence. Rozuměl tomu, co všichni rádi jedí. Další dvě děti zíraly přímo na Jean.
Čím více se na něj dívali, tím více si byli jisti, že ten muž je jejich otec! Byl tak hezký a byl ochoten sdílet s nimi stůl!
Určitě jsme našli toho pravého! Ale... Proč se na nás tatínek dívá jako na cizí lidi? Jean si všimla, že na něj obě děti zírají.
Podíval se na ně a zeptal se: "Proč na mě pořád zíráš?"
Obě děti si přišly na své. Penny se zazubila a řekla: "Eh? Ne! Jen si myslím, že jsi moc hezký! Nikdy jsem neviděla tak hezkého muže jako ty."
"Já taky!" souhlasil Sammy. "Jste tak hezký, pane. Máte přítelkyni? Nebo už jste ženatý a máte děti?" Jean si myslel, že to bylo velmi zábavné. Pobavení však na tváři nedal znát. "Proč se ptáš na tolik otázek? Nebudu prozrazovat svůj soukromý život cizím lidem."
"Teď, když sdílíme stůl na jídlo, už nejsme cizí!" řekl Harvey. Dokončil objednání jídla. Jeho tón hlasu byl vyzrálý a sebevědomý, na rozdíl od jakéhokoli jiného dítěte v jeho věku.
Huh, to je tak neskutečné! Proč mi ten chlapec tolik připomíná pana Beauvorta, když byl mladší? pomyslel si lan. Jean na Harveyho nějakou dobu zírala. Nikdy předtím neviděl tak zralé dítě. Na otázku však neodpověděl.
Penny si povzdechla a řekla: "Nemůžeš nám to říct? Myslela jsem, že tě požádám o ruku, až vyrostu... Nemyslím si, že si najdu jiného manžela tak hezkého, jako jsi ty!" Jean si nevěděla rady.
lan se zasmál a řekl: "Jsi ještě tak mladá. holčičko! Můžeš být dcerou mého zaměstnavatele. Proč vůbec myslíš na svatbu v tak mladém věku?"
"Protože je tak hezký!" odpověděla Penny věcně. Pokračovala: "Takže jsi vdaná?"
Jean se trochu pobavilo, když viděla, jak naléhala holčička. Řekl: "Nejsem ženatý a nemám žádné děti. Můj otec mi ale zařídil sňatek..."
Neřekl Penny, že to byla fraška manželství.