Kapitola 1397

Neeřina chmurná nálada se postupně zlepšovala, jak poslouchala jeho slova.

Neera zvedla svou hezkou tvář z mužova objetí a upřela na něj jasný, zářící pohled.

„Proč umíš tak dobře lidi utěšovat? Kdykoli jsem tě viděla, vždycky jsi měla chladný výraz a byla jsi tak skoupá na slova. Kdybych s tebou netrávila tolik času, nevěděla bych, že dokážeš říkat takové věci.“