Kapitola 2

Někdy může být hustá roztomilá, ale Sarah měla smrtící kombinaci hutnosti a tvrdohlavosti. Z tohoto důvodu ženu a lidi kolem ní pronásledovaly potíže. Vlastně by se dalo říct, že jejich manželství zničila jeho tvrdohlavost a hutnost. Nečekal však, že by byla natolik hloupá, že by se o sebe nedokázala postarat ani při velkém alimentech, které jí dával.

Jednoduše řečeno, setkání se Sarah na něj toho dne velmi zapůsobilo. Daniel byl ponořen do myšlenek, a tak na otázky Samanthy neodpovídal. Netrvalo dlouho a auto dorazilo do restaurace.

Obě rodiny už tam byly. Vzhledem k tomu, že večeře měla diskutovat o svatbě, mezi účastníky byli jeho rodiče a jejich syn Ethan White. Měl ho se Sárou.

Malý chlapec byl ještě dítě, když se rozvedli, takže mu teď byly čtyři.

"Proč nezvolíme jako datum svatby 2. listopad? Je to příznivé datum a národní den naší země." Řekla s úsměvem Danielova matka, stará paní Whiteová.

Samantha matka šťastně přikývla a dodala: "To je jistě proto, že bych ten den také navrhla. Danieli, Samantho, jste vy dva v pořádku s rande?"

"Samozřejmě. Taková opatření byla vždy ponechána ve schopných rukou rodičů," řekla Samantha stydlivě.

"Jsem v pohodě s každým rande," pokrčil rameny Daniel.

"Takže datum je stanoveno. Teď se můžeme plně soustředit na přípravu svatby. Samantho, Bůh je ke mně stále dobrý, protože konečně budeš moje snacha." Řekla paní Whiteová vesele, když sevřela ruce Samanthy, a obě se šťastně usmály.

Samantha prakticky vyrostla před ní. Opravdu se jí líbila Samanthina osobnost, charakter a schopnosti.

Namlouvala Danielovi, aby přivedl Samanthu do Bílé rodiny, a konečně se její přání mělo splnit. U stolu byla další žena, jejíž přání se mělo brzy splnit, a to byla Samantha.

Konečně byl Daniel v jejím dosahu. Ten muž bude konečně její.

V tu chvíli sklenice džusu, kterou Ethan White držel v rukou, spadla a rozbila se. Také se mu nějak podařilo potřísnit si triko šťávou.

"Ethane, musíš být opatrnější." Paní Whiteová lehce pokárala.

"Ethane, jsi zraněný?" Samantha se pohnula kapesníkem, aby mu otřela šťávu o košili, ale on rychle vběhl do Danielovy náruče a úplně se jí vyhnul. Samanthoiny ruce nemotorně visely ve vzduchu.

"Jdu ho uklidit," řekl Daniel, když nesl syna do koupelny.

V koupelně Daniel položil svého syna na umyvadlo. Ethan White upřeně zíral na své viklavé nohy a mozek se mu točil. Najednou plácl Daniela do rukou, které mu otíraly šťávu z košile.

"Co se děje?" Daniel tiše řekl, když se podíval na svého syna: "Chováš se špatně od začátku večeře, něco tě trápí?" Ethan White beze slova sklonil hlavu.

Když Daniel zvedl tvář svého syna, uviděl pár odhodlaných očí, které se na něj dívaly. Daniel se zamračil a zeptal se: "Ethane White, řekni mi, co se děje."

"Nemám rád tetu Samanthu." Odpověděl syn přímo a pak pochopil, co se s Ethanem děje.

Chlapec mlčel, takže to Daniel vzal jako ano. "Proč ji nemáš rád?" Daniel pokračoval ve výslechu. "Byla k tobě nesmírně milá, že?"

Jedním z důvodů, proč Daniel souhlasil se sňatkem, bylo to, že viděl, jak dobře Samantha zacházela s Ethanem Whitem. Bylo mu jedno, koho si vezme, ale kdyby si nějakou měl vzít , mohl by také najít takovou, která by mohla být dobrou nevlastní matkou Ethana Whitea.

Samantha byla nejlepší kandidátkou, protože to schválila celá její rodina a byla k Ethanovi laskavá. Bylo pro něj tedy překvapením, že jeho syn prozradil, že svou snoubenku nemá rád.

"Je na mě milá, protože jsem její syn. Jsem pro ni jen nástroj, jak se k tobě dostat." Danielova tvář klesla.

„To není hezké říkat.

"Pravda není nikdy dobrá pro uši," řekl Ethan White s moudrostí přesahující jeho léta. "Nikdy ses neptal na můj názor na to, koho by sis měl vzít. Jsem jen ta zavazadla navíc." Ethan White seskočil z pultu a v záchvatu vzteku vyběhl ven.

"Ethane White, kdo tě naučil takhle mluvit s vlastním otcem? Kde jsou tvé způsoby?" Ethan už byl naštvaný, důtka ho jen přiměla k mlčenlivosti.

Tvrdošíjně se otočil, oči plné smutku a nespokojenosti.

"Nikdo mě neučil, nemám matku, která by mě to naučila, že?" Daniel byl ohromen... Když se probudil, Ethan White už byl pryč.

Daniel vyběhl, aby pronásledoval svého syna. Dohonil ho u vchodu do restaurace. Otočil Ethana Whitea a překvapilo ho, když viděl, jak se z očí jeho syna koulejí slzy.

Ethan White byl vždy klidné dítě. Dokázal strávit celé odpoledne v tichosti ve společnosti dobré knihy.

Byl v každém smyslu toho slova vzorným dítětem. Nebyly mu dány záchvaty a dětinské výlevy.

Jeho dnešní chování bylo rozhodně neobvyklé. To bylo také poprvé, co Daniel viděl svého syna tak rozrušeného.

Když se rozvedl se Sarah, byl Ethanovi pouze jeden rok. Jeho matka nebyla součástí chlapcova života tři roky.

Daniel si myslel, že to znamená, že si Ethan zvykl na výchovu v Sarahině nepřítomnosti, ale neuvědomoval si, že jeho syn jen skrýval své emoce hluboko uvnitř.

Daniel při pohledu na svého syna už neměl chuť pokračovat ve večeři.

Po krátkém telefonátu své matce přivedl Ethana domů. Ethan v autě nespouštěl oči z krajiny za oknem. Jeho malá postava vypovídala o osamělosti a bezmoci. Daniel seděl vedle něj mlčky. Když procházeli kolem nemocnice, jeho myšlenky zamířily k Sarah.

Napadlo ho, jestli se probudila. Daniel si nemohl nevzpomenout na svou současnou situaci. Byl si jistý, že Ethan nemohl snést, že by svou matku takhle viděl. Daniel se rozhodl nenechat je dva dočasně sejít, aby ušetřil Ethana smutku... Když dorazili do Purple Jade Villa, jejich domova, Ethan už spal.

Daniel nesl syna do obývacího pokoje, když mu zazvonil mobil.

"Pane, prosím, nechte mě vynést toho malého nahoru!" Řekla jejich služebná, paní Yu. Poté, co jí Daniel opatrně podal Ethana, zvedl telefon. Bylo to neznámé číslo.

„Ahoj,“ začal a brzy si uvědomil, že to bylo z nemocnice.

"Je to pan Daniel? Tohle je První nemocnice."

"Ano, mluví Daniel. Jak vám mohu pomoci?" zeptal se Daniel, i když si byl jistý, že to má všechno společného se Sarah.

"Pane White, s politováním vám to oznamuji, ale pacientka, kterou jste dnes poslal, náhle zmizela. Domníváme se, že opustila nemocnici sama! Její tělo se však stále zotavuje, takže neměla odcházet. Můžete ji prosím kontaktovat a vzít ji zpět do nemocnice?" Daniel si byl jistý, že to má co do činění se Sarah, ale ani on nedokázal předvídat, že by ta žena byla natolik šílená, aby opustila nemocnici navzdory radám svého lékaře!

Sarah byla účastníkem dopravní nehody. Její zranění nebylo tak vážné, ale lékař řekl, že je nutné, aby zůstala v nemocnici na pozorování alespoň pár dní.

Kdo by si pomyslel, že po probuzení vědomí uteče... Sestra po jejím odchodu našla na nočním stolku Sarah také 3000 dolarů. Když se probudila, sestra jí podala peníze s tím, že jsou Danielovy. Když utekla, nechala to za sebou, zjevné odmítnutí jeho laskavosti. To znamenalo, že neměla peníze a její tělo bylo stále ve stavu rekonvalescence. Daniel nechápal, proč tak odešla.

Nezáleží jí na vlastním zdraví? Daniel byl trochu zapálený její hustotou , ale přesto skočil do auta, aby ji našel.

Ne, že by se o ni bál, ale na konci dne byla stále Ethanovou matkou a nemohl ji jen tak nechat samotnou kvůli svému synovi. Zatímco Daniel byl ve městě a hledal ji, Sarah šla rovnou na policejní stanici, aby podala oznámení.

S obvázanou hlavou, pohmožděným obličejem, bledou kůží a křehkým tělem si policie myslela, že je tam, aby nahlásila fyzické napadení.

Chtěla však nahlásit dopravní nehodu, která se stala před šesti lety.

"Paní Legrandová, dovolte mi to uvést na pravou míru. Chcete říct, že autonehoda, která se vám stala před šesti lety, byl promyšlený pokus o vraždu?"

Sarah přikývla, oči stály, a dodala: "Je to tak! Před šesti lety jsem se spěchal zpět ze zahraničí, protože můj otec vážně onemocněl. Někdo se pokusil o můj život a předstíral, že to byla dopravní nehoda. Naštěstí jsem nezemřel, jen jsem ztratil paměť. Dnes jsem měl další nehodu a všechno se mi vrátilo."

"Jak si můžete být tak jistý, že to bylo předem promyšlené?"

"Pamatuji si, jak jsem si všiml, že mě auto sledovalo od chvíle, kdy jsem přistál na letišti. Čekalo na mě!"

Policie zvážněla a zeptala se: "Pamatujete si ještě něco?"

„Pamatuji si, že poslední dvě číslice SPZ auta byly 53 a bylo to černé SUV.

Policie odpověděla s náznakem nedůvěry: "Ale paní Legrandová, bylo to před 6 lety a sama jste řekla, že trpíte dočasnou amnézií, tak jak si můžete být jistá, že věci, které si pamatujete, jsou ve skutečnosti správné?"

Sarah tiše odpověděla: "Jak mě ten muž chtěl zabít, jak si někdo může splést podrobnosti o jeho vrahovi? Kromě toho i během mé amnézie byla moje paměť naprosto v pořádku."

Policie jí rychle uvěřila.

To proto, že vytáhl Sarahiny záznamy a uvědomil si, že je nejlepší studentkou na Academy S, jedné z deseti nejlepších univerzit na světě.

"Slečno Legrandová, máte na mysli nějaké podezřelé nebo jste někomu v minulosti ublížila?"

"Jediní podezřelí jsou moje nevlastní matka a její dcera. Poté, co můj otec zemřel, mě rychle vyřízli z jeho závěti. Vše připadlo na dvojici matka-dcera, i když jsem jediným biologickým dědicem svého otce!", Animozity zabarvila Sarah oči, když tato slova vyplivla. Sárini rodiče se také rozvedli, když byla mladá. Vyrůstala v zahraničí se svou matkou.

Poté, co se její otec znovu oženil, trávila Sarah každoročně nějaký čas na venkově se svým otcem. S nevlastní matkou a její sestrou vycházela dobře. Byli k ní vždy hodní a milí.

Sarah se k nim chovala jako ke své širší rodině, ale kdo věděl, že ta dvojice měla po celou dobu postranní motiv.

Když byl její otec na smrtelné posteli, báli se, že si Sarah nárokuje většinu jeho majetku, a tak její krutá povaha nakonec ukázala svou ošklivou hlavu.