Kapitola 110

Pokrčím rameny a nechám ho nahlédnout do mého letního tábora. Jen se směje a kroutí hlavou, když se blížíme k našim cílům.

" Kecy, jestli se mě ptáš," říká vysoký blondýn a povzdechne si, když sbírá své šípy z podlahy a já tahám své z těla cíle. "Jsme nuceni se první den ztrapnit jen proto, že jsme nevycvičili zastaralou formu zbraní? Chci říct upřímně, kdo už na bitevním poli používá lukostřelbu?"

" Nevím," říkám a strčím šípy do toulce, když se otočíme a vyrazíme zpět. "Vidím logiku v tom, že umím zacházet se všemi zbraněmi."