Kapitola 113

Ale Luca – buď si té otázky v mých očích nevšimne, nebo ji ignoruje. Protože jen pokrčí rameny a otočí se zpátky do pokoje. "Pojď," zavolá na mě a zamíří do svého rohu pohovky. "Pojďme jíst."

Jen zírám, když ho pozoruji – protože tohle byla naše chvíle. Nikdo by si toho nevšimnul, kdybychom měli na pár sekund soukromý chat –

Ale Luca odešel, jako by… jako by si nechtěl povídat.