Kapitola 120

Čas na Akademii nám představuje úhledné malé vzory a Rafe, Jesse a já do nich vděčně zapadáme. Protože život? Je obsazeno. Každé ráno mě Jesse vstává brzy, takže si s ním jdu zaběhat ještě předtím, než půjdeme na snídani. Tyhle chvíle se svým oblíbeným bratrancem bych si užil víc, kdybych nebyl každý den tak zatraceně unavený.

" Můžeme do apartmá dostat kávovar," zalapal jsem po dechu a ve vlhkém a zamlženém vzduchu se mi nadechl dech v malých oblácích. "Nemohu jít na tyhle běhy bez pomoci kofeinu."

" Pojď, Scrimpy!" Jesse se směje, zrychluje a plácne mě po rameni, když táhne dopředu, čímž mě přinutí držet krok. "Ať tě ráno probudí chuť do života! Ne kofein!"