Kapitola 132

Strávili jsme pod tím stromem dlouhou dobu, když mi Jackson vyprávěl dlouhý příběh o tom, jak zůstal tři týdny v řadě vzhůru a vzdal se, protože se na konci neuvěřitelně nudil. O tom, jak se jen tak po nocích potuloval úplně sám, dělal domácí práce a chodil běhat, jen aby měl co dělat. O tom, jak mu chybělo snění a chyběl odpočinek, protože i když nebyl zrovna unavený, svým způsobem tělesně, byl vyčerpaný psychicky.

" Myslím, že potřebujeme spánek, abychom vypnuli mysl," říká na konci zamyšleně. "Život je dost těžký, protože potřebujeme čas pryč od toho všeho, myslím."

" Ano, to dává smysl," zamumlám pasivně, všechna má slova se mi zamlžují, když sedím s bradou stále podepřenou v ruce a jen na něj hypnotizovaně zírám.