Kapitola 167

Povzdechnu si, promyslím si to a rozhodnu se, že si o tom všem opravdu, ale opravdu potřebuji popovídat s mámou –

Ale najednou zalapám po dechu, když ucítím, jak se okraj matrace po mé levici propadá. Okamžitě se otočím směrem k pohybu, oči mám ve tmě vytřeštěné, ale ústa mi zakryje ruka, abych udusila jakýkoli můj výkřik a tu vůni-

No, poznal bych to ze spánku, ne?