Kapitola 168

Jsem však v šoku, když se o několik hodin později probudím a zjistím, že jsme se skutečně nedostali do stavu snů. Chvíli jsem přemýšlel, co se stalo, ale pak...no, myslím, že jsme to nemuseli, že? Ne schoulený, jak jsme byli celou noc, zamotaní jeden do druhého a sdíleli naše sny úplně jinak.

A tak se jen usmívám na svého ještě spícího druha a obdivuji jeho dlouhé řasy v temně modrém světle časného svítání. Po chvíli však naladím svůj sluch a chci vědět, jestli jsou Rafe a Jesse vzhůru, pokud nás chytili…

Ale ne, slyším, jak oba stále dýchají pomalé, těžké nádechy, které naznačují, že tvrdě spali celou noc. A tak to risknu, převrátím se v náruči svého druha a obejmu jeho paži kolem mě, přitisknu si záda k jeho přední straně a v duchu ho šťouchnu do pouta, čímž ho probudím.