Kapitola 179

Moje nohy mě rychle nesou lesem, když prozkoumávám mapu, rychle jí dávám smysl a spojuji fyzické orientační body s body na stránce. V duchu vděčně myslím na svého tátu a strýce Rogera, kteří mě vzali s sebou na ty rané kempování a ukázali mi, jak takovou práci dělat, a přitom mě nevynechávali. Chci říct, že Rafe a Jesse v tom určitě dostali více tréninku než já, jak jsme stárli – dokázali najít cestu domů ve tmě, pouhým pohledem na hvězdy.

Ale já? Jsem si jistý svými schopnostmi číst mapy a teď jim žehnám.

Když zjistím hřeben táhnoucí se po mé pravici a uvědomím si, že to prostě musím následovat, dokud nedosáhnu umělého mostu – což se zdá, upřímně řečeno, trochu příliš snadné