Kapitola 247

"Já taky ne," zašeptám zpět a udělám krok blíž. K mému překvapení Luca zvedne paži a obtočí ji kolem mě, přitiskne si mě k sobě, kde mě má rád. "Ale můžeme na to spolu přijít."

Luca zamumlal něco, co jsem úplně neslyšel, zvedne ruku a uchopí mou tvář do dlaně, zírá na mě a kroutí hlavou v úžasu a frustraci.

"Stále jsem tvůj kámoš, Luco," zašeptám a posílám veškerou vřelost a jistotu, kterou mám. "To se nezměnilo. Pořád pro mě znamenáš svět."