Kapitola 263

Na rtech mi pomalu roste úsměv, protože kdo by proboha odolal tak sladké prosbě? "Dobře, Luco," zašeptám v odpověď, jednou na něj kývnu a znovu se předkloním. "Ukaž mi to a já tě budu poslouchat."

"Dobře," zamumlal a usmál se na mě. Jeho ruka sebou škube v mé a sval v jeho čelisti se třepe a já nakláním hlavu a přemýšlím, čemu sakra vzdoruje, když se najednou poddá a jen mě k sobě chytne, směje se a přitiskne si mě k sobě, bičuje mě kolem sebe a přiměje mě křičet smíchy, když mě ohýbá zpět v náručí a přibližuje svůj obličej k mému.

"Nádhera," směje se Luca, ušklíbne se a zavrtí nade mnou hlavou, "užiju si spoustu legrace, abych ti ukázal, jak dobří spolu můžeme být."