Kapitola 266

"Přišel jsi!" Dýchám, vzrušená a úlevná a téměř šílená štěstím, když se Jackson směje, zvedá mě a drží mě pevně na hrudi.

"Mohl bych si na ten pozdrav zvyknout," zamumlal s rukama tak pevně obtočeným kolem mě, s tváří tak blízko té mé, že se nám otíraly nosy.

"Vyděsil jsi mě!" protestuji, napůl se směju a napůl křičím, když jsem ho plácl oběma rukama po hrudi, jednu po druhé. "Proč jsi nevstoupil do našeho vlakového vagónu!? Proč jsi mi to neřekl!? Byl jsem tak smutný! Myslel jsem, že jsi zůstal pozadu!"