Kapitola 270

Jackson jen stojí a zírá, netuší, co má dělat nebo říkat. Trochu zpanikařím, chystám se zakročit a představit nějaké nové téma konverzace, ale naštěstí přichází na pomoc máma.

"Jacksone!" řekne, vykročí vpřed, aby ho vřele objala, dala mu malý polibek na tváře, když ustoupila a rozzářila se na něj. Vítej, miláčku, jsme tak rádi, že jsi tady. máš hlad? Studený? Pojď dovnitř - opravíme tě."

"Ale se mnou nic není," zamumlal Jackson, i když se na ni ve svém zmatení usmál, nemohl si pomoci.