Kapitola 277

"Luco, moc mě mrzí, že jsem ani nepomyslel na tvou rodinu a přiměl tě, aby ses podíval na moji," zamumlám, beru hrstky jeho košile do pěstí, opírám se o něj a dívám se mu do tváře. Luca se na mě usměje, ruce volně kolem mě.

"Nelituj," zamumlal, "chtěl jsem poznat celou tvou rodinu. Bylo to pro mě také důležité."

"Dobrá," řeknu a přikývnu. A pak váhám. "A jsi...připravený? Na boj?"