Kapitola 299

"Ne," zasměju se, nakrčím na něj nos a hravě ho plácnu po hrudi. "Nechci tě nijak povzbuzovat."

Luca zavrčí, přitáhne si mě blíž a chce mi říct, co si myslím. A nemůžu si pomoct – jen se zasměju a opřu se zády o jeho paži. "Mám rád, když jsi se mnou panovačný," zašeptám a trochu se začervenám, protože si nejsem jistý, jestli jsem vůbec věděl, že se mi to líbí. A s nikým jiným by se mi to určitě nelíbilo, to vůbec ne.

Ale s Lucou?