Kapitola 390
Uvnitř mě moje vlčice kousne, její hýždě jsou trochu zvednuté. Díváš se na něj, zamumlá, ostražitě.
Co? ptám se jí a dívám se mezi tohoto mladého muže a prince vedle něj, který - nejsem si jistý proč - mi připadá... mnohem zlomyslnější. Který?
Ten s korunou, odpoví. Nevím co, ale on...dostává se mi pod kůži, svědí mě, chce se mi běhat, válet se v čerstvém bahně, lézt do řeky a umýt se. Jeho vlk - nemá pravdu... nemá pravdu.