Kapitola 338

A když vedle mě stojí můj bratr a na druhou stranu můj bratranec, odmítám se nechat těmito hroznými muži zastrašit. Ne jejich krutostí. Ne jejich hrubou kontrolou. Ne, nenechám se tím zastrašit.

A podle tichého vrčení, které skoro cítím, jak duní v hrudi Rafa a Jesseho, vím, že oni cítí úplně to samé.

Jako poslední z Atalaxianů je na stadionu na dlouhou chvíli klid. A pak, pomalu, naši lidé začnou znovu mluvit, dělat hluk, setřást kontrolu, kterou tito muži právě požadovali svým displejem. Po chvíli se mi uvolnila ramena a Jesse a Rafe se také začali pohybovat a Daphne a Ben přistoupili blíž, takže jsme vytvořili malý kruh.