Kapitola 339

Nepříjemně se mi kroutí žaludek a pokládám sklenici vína na zeď před námi, nejsem si jistý, jestli si ještě můžu dát, nejsem si jistý, jestli to zvládnu udržet. Najednou se tak bojím o Lucu.

Ne, že bych si myslel, že se nezvládne – jen nemám tušení, co na něj Atalaxané teď hodlají.

"Klid, klid," zamumlal ke mně Rafe a položil mi pevnou ruku na střed zad. "Nic dobrého ani špatného se nestane jen proto, že jsi vyděšený."