Kapitola 359

"A jo," říká Jackson a jeho hlas si brouká s malou omluvou, že mi to musí takhle zlomit, "Mám trochu problém dostat se do nálady strhávat ze sebe šaty, když z tebe cítím tvůj druhý kamarád."

Když mě Jackson tentokrát spustí na zem, dám nohy dolů a souhlasím, že se postavím na vlastní pěst.

"Ach můj bože," zamumlám, zavrtím hlavou a o krok ustoupím, zkroušeně a znovu si ponořím obličej do dlaní. Protože samozřejmě cítím Lucu - dnes v noci mě všude držel. Držel mě, objímal, dělal si se mnou, dával na mě ruce. "Jacksone, je mi to tak líto-"