Kapitola 405

Táta samozřejmě jen sedí se zkříženýma rukama a čeká na mě. Všichni dál tiše sedí, nečinně vyrábějí dekorace nebo balí dárky a předstírají, že neposlouchají tak pozorně, jak ve skutečnosti jsou.

Mračím se na všechny – dokonce i na Jacksona, který předstírá, že ho velmi zajímají dokonale naskládaná polena do ohně. Drbny, každý jeden. Ale všichni předstírají, že si toho nevšímají.

„Ariel,“ říká táta a upozorňuje mě na sebe. Kývne směrem ke dveřím bytu. „Tvůj mladík na tebe čeká.“