Kapitola 406

„Nenápadnější,“ zamumlá a otevírá mi dveře. Když vklouznu dovnitř a zapnu si pás, obejde auto k sedadlu řidiče, nastoupí a nastartuje.

„Jsi takový nováček, Luco,“ říkám tiše a otáčím se na sedadle, abych se na něj usmála. „Vůbec žádný tisk?“

„Žádný tisk,“ říká a věnuje mi smutný, zahanbený úsměv, když začíná vyjíždět z garáží. Jak jedeme, všimnu si, že za námi jede další auto – černé, ale stejně nenápadné. Téměř jistě plné bodyguardů, které za mnou poslal táta. Pokud si toho Luca ale všimne, nic neřekne. A já taky ne.