Kapitola 434

Když moji profesoři odešli a v místnosti zbylo jen nás pět, otec se otočil a ostře nám všem kývl. „Dobře,“ řekl a díval se mezi nás kadety. „To šlo lépe, než jsem čekal. Vypadá to skoro, jako by… alespoň Neumann už věděl.“

Lehce pokrčím rameny a s lehkým úsměvem to trochu přiznávám.

Táta se zachechtá, prohrábne si vlasy a otočí se k Rafeovi. „Jdi s tebou do pokoje, Rafe,“ říká. „Tady jsi skončil.“