Kapitola 436

Prudce si povzdechnu a posadím se vedle Jacksona, pro jistotu věnuji mámě a tátovi poslední pohled. Máma mi kývne, na rtech se jí objeví lehký úsměv, který mi dává najevo, že ani ona z toho není úplně nadšená. Ale kdyby to nebylo nutné, nedopustila by, aby se to stalo tímto způsobem.

S kývnutím od mého otce Hank začíná vyprávěním Jacksonovi o jeho letech v severních provinciích – o tom, jak tvrdě pracoval na poskytování lékařské pomoci chudým komunitám, vlčím i lidským. Pak začíná mluvit o Komunitě, o tom, jak se do ní nikdy nedokázal proniknout – vyjmenovává věci, které ví a neví, mezery ve svých znalostech.

„Víš?“ ptá se Hank, evidentně velmi zvědavý. O stavu zdravotnických zařízení v komunitě?“