Kapitola 440

Jackson mě pevně obejme k hrudi a opře se o zeď před výslechovou místností, přičemž si hluboce povzdechne. Zabořím si hlavu do jeho ramene a nechám se od něj držet, až k němu téměř úplně bezvládně ochabnu. „Promiň,“ zašeptám. „To bylo intenzivní. A neměli nám to takhle vyčítat.“

„To je v pořádku,“ zamumlá mi do vlasů a lehce pokrčí rameny. „Jen… jim na tom záleží. Mně to nevadí a nemám co skrývat.“

Trochu zvednu hlavu, prohlížím si ho a prohrábnu mu rukou tmavé vlasy. „Taky tě miluju, to víš.“