Kapitola 443

Ozvalo se tiché zaklepání na otevřené dveře a já se otočila, zalapala po dechu radostí, když jsem uviděla Bena opřeného o zárubeň a mile se na nás všechny usmíval. „No, vy Sinclairovi jste pastvou pro oči.“

„Benny!“ křičím se smíchem a vrhám se z gauče k němu. Ben se směje, chytá mě do náruče a vřele mě objímá.

„Ahoj, Clarku,“ říká a laskavě se na mě usmívá, když ho objímám a táhnu ho do místnosti.