Kapitola 467

„Takže máš tajemství,“ říká a zavře jedno oko, jako by jí to pomohlo mě lépe vidět. Pak se ale zasměje a nakloní se dopředu. „Vlastně se mi líbí, že jsi tak trochu opatrný – myslím, že z tebe pak bude lepší špion. Sakra,“ říká a kroutí hlavou. „Jsem fakt ráda, že mě sem táta dostal. Už si sakra užiju, jak z tebe udělám agentku. A nejlepší na tom je, že tě nikdo nikdy neuvidí.“

„Tati?“ ptám se a narovnám se na židli, nechápu to.

Ale dveře se znovu otevřou a najednou jsou všechny mé otázky zodpovězeny, když do místnosti vstoupí Neumann. Zasměju se a dívám se střídavě na ně dva, zatímco Neumann zavírá dveře a přistupuje k Faizově židli. Protože – chci říct – nevypadají si podobně. Ale ta sebejistota, s jakou se pohybují, způsob, jakým každý z nich ovládá každou místnost, do které vstoupí?