Kapitola 470

Otevřu dveře do našeho pokoje a vklouznu dovnitř, zadýchaná, vyčerpaná a pokrytá potem z hodiny s Blazem, zatímco odhazuji svou novou učebnici chemie na odkládací stolek. „Právě jsem měla skvělý den,“ vyhrknu ze sebe a každé slovo jako by vycházelo z vlastního malého zadku.

„Ariel!“ křičí Rafe zuřivě a já se narovnám, když ho vidím, jak se řítí přes místnost ke mně. Sotva stihnu překvapeně zapištět, než mě pevně objme a drží mě pevně, ruce se mu třesou. „Kde jsi sakra byl!?“

„Na hodinách!“ protestuji, slova mi vycházejí tlumeně v jeho paži. Na vteřinu bratra objímám, ale pak se do něj zmateně tlačím a chci vědět, co se proboha děje. Ale on mě pevně drží v náručí a nepustí mě. „Rafe!“ zalapu po dechu a přitisknu se k němu ještě silněji. „Dusíš mě!“