Kapitola 503

„No, je to luxusní,“ říkám a ukazujem na zbraň. „A má to puškohled. Namiřte zaměřovačem na cíl a vystřelíte – mělo by to fungovat!“

Znovu se mi směje, myslím, že ho to upřímně těší a baví. „Bude ti dlouho trvat, než se v tom zlepšíš, chlapče,“ říká, usmívá se na mě a poplácává mě po rameni. „Musíš se naučit střílet se zbraní, jak se přizpůsobit výšce, směru větru, vlastním pohybům. Až to uděláš, chci, abys to zvládl vsedě i ve stoje. Pak budeme terč dále přesouvat a tak dále.“

Kývne na mě a ušklíbne se, zatímco se mi při každé položce na seznamu rozšiřují oči.