Kapitola 512

Druhý den ráno mě moje vlka vzbudí brzy, protože ví, že ji potřebuji. Vždyť mi často nefunguje jako vnitřní budík – obě máme na to až moc rády spánek – ale dnes do mě ospale šťouchne čumákem, než se postaví na nohy a pořádně si zatřese srstí.

Potlačím zasténání a zhluboka se nadechnu, nechám oči zavřené a zoufale se toužím jen... opřít se o teplo Jacksonova těla a ještě alespoň pět minut usnout.

Ale moje vlka je disciplinovanější než já, a tak mě znovu šťouchne čumákem a já si tiše povzdechnu a donutím se otevřít oči.