Kapitola 519

„Pojď,“ říká Luca, stále hlubokým hladovým zavrčením v hlase, když mě chytí kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. „Pojďme na večeři. Daphne dnes večer přijde, že?“

„Jo!“ říkám a na tváři se mi rozlévá úsměv – protože jsem svou kamarádku za poslední týden a půl viděla méně, než jsem chtěla. Koneckonců, měla stejně práce jako my ostatní. A pak s dychtivým úsměvem chytím Lucu za ruku a táhnu ho s sebou ke dveřím, cestou si beru i naše brašny.

V okamžiku, kdy vstoupím do našeho apartmá, se radostně usmívám, pustím Lucovu ruku a okamžitě se rozběhnu k Daphne s úsměvem na Bena, Rafeho nebo Jesseho, kteří tu také jsou. „Ahoj, ahoj!“ říkám se smíchem a pevně ji objímám, i když se sotva stihla zvednout ze svého místa na gauči. „To je tak ráda, že tě vidím, Daph! Jak se máš!?“