Kapitola 539

Druhý den ráno se nějakým bizarním zázrakem ocitám... v nohou postele, mrkám a probouzím se s obličejem přitisknutým k Jacksonově hrudi.

„Proboha, jak jsem se sem vůbec dostala?“ Zívnu a natáhnu ruku, abych si protřela oči. „Chtěla jsem… plazit se sem ve spánku?“

„Už to nikdy neuděláme,“ zamumlá Jackson, už vzhůru, a hladí mi rukou vlasy. „Je mi jedno, jak moc je milujeme nebo kolik je tam stínů. Spíme ve své vlastní posteli.“