Kapitola 565

„Taky jsme o tom mluvily,“ říká máma a stále se na mě úzkostlivě dívá. Je zřejmé, že se chce ujistit, že jsem v pořádku, i když odpovídá Rafeovi. Snažím se jí co nejklidněji přikývnout a stále pevně držím Jacksonovu ruku v té své. „Myslíme si, že… Bůh temnoty tím, že posedl Alvezovo tělo… tlumil většinu tvých kouzel,“ říká. „Spíše zastavoval tvůj vývoj, než aby ho podporoval.“

„Aha,“ říkám a slovo mi překvapením vylézá z úst.

Rafeovi se rozšíří oči a on se také zadívá na naši matku a tetu. Uvědomuje si, jak moc to dává smysl.