Kapitola 569

„Je jasné, dceruško, že ty a tvoji kamarádi to nechápete. Proto to řeknu ještě jednou, abych se ujistil, že je to naprosto jasné: Nedal jsem ti tyto kamarády jen proto, že se mi zalíbilo tě obdařit hojností. Udělal jsem to, protože to bylo nezbytné pro tvůj dar – a protože tvůj dar je nezbytný pro tento svět. Mnohem, mnohem víc, než si v současnosti uvědomuješ.“

Dívá se mi do očí, chce, abych to pochopil, a do duše se mi vkrádá strach.

„Proč... proč zrovna já?“ zašeptám a zavrtím hlavou. „Proč mi dáváš tenhle dárek?“