Kapitola 652

Pokrčím rameny, už jsem tak nějak skončil se vším, co jsem chtěl říct.

„Máš dobré srdce, ty holčičko,“ říká Cora s úsměvem na mě. „Myslím, že je to skvělý nápad.“

„A něco, co jsme měli dělat celou dobu,“ říká máma a zamračí se na tetu. „Upřímně, proč na to Dominica a Rogera nenapadlo už před dvaceti lety?“