Kapitola 667

„Počkej, ještě nemůžu jít!“ zalapala jsem po dechu se smíchem, potěšená, že tohle jde podle plánu. „Pořád žiju!“ Otočila jsem se k Jessemu, překypující štěstím a energií. „Chceš mě vzít ven, bratrance?“

„Zbláznil ses,“ zamumlá Jesse, ale vzdychne a natáhne se, aby mi ze země vzal jednu z pistolí. „Ale ano, bratrance, nic by mi neudělalo větší potěšení.“

Dramaticky zalapu po dechu, když Jesse zvedne zbraň a vystřelí mi do ramene. Zalapu po dechu, zapotácím se dozadu a předstírám, že jsem těžce zraněná. Ale pak se rozesměju, vrhnu se vpřed a chytím Jacksona za ruku, zatímco on zavrčí a přitáhne si mě k sobě.