Kapitola 671

Jen jsem dlouho, dlouho zírala na Jacksona a nevěděla, co mám dělat nebo jak vyjádřit tenhle nový strach a zachovat si důstojnost.

„Ariel,“ říká Jackson znovu a jeho zamračení se prohlubuje, když mi hladí vlasy a prohrabuje je v jejich dlouhých vlhkých pramenech. „Co se děje? O čem to mluvíš?“

Pomalu skloním hlavu a podívám se dolů, trochu od něj ustoupím – jen tak, abych si ho mohla dobře prohlédnout, konečky prstů mu stále přejíždějí po pase. A když se mi konečně podaří prohlédnout si Jacksonovo celé tělo,… vůbec to neutiší mé nově rostoucí obavy.