Kapitola 672

Zatajil se mi dech strachem, protože... co?

„Neboj se,“ zamumlá Jackson, položí mi ruce v boky a jemně mě zatáhne dozadu, dokud neklečím před ním. „Věříš mi, že?“

Okamžitě přikývnu, protože to tak je – ale musím přiznat, že se bojím. Předkloní se, položí mi ruku na břicho a zvedne mi ji k hrudi, přičemž mě narovná tak, abych měla záda plošně u jeho hrudi a on klečel za mnou s rozkročenými koleny. A když skloní hlavu, odhrne mi vlasy a vtiskne mi vřelý polibek na krk, uvědomím si, že se ho nebám...