Kapitola 710

Jackson mě musí zatáhnout zpátky na sedadlo, když se snažím vyskočit ještě předtím, než auto zastaví. Zamračím se na něj, ale on se na mě jen ušklíbne.

Jakmile ale náklaďák zastaví, pustí mě a já se rychle přesunu dozadu. Něco v hloubi mé mysli si všimne všech ostatních kadetů, kteří také sedí bez hnutí, když je míjím, seskočím ze zadní části vozu a kráčím přímo k otci, který mě pevně objímá.

Okamžitě jsem se rozplakala, unavená a zdrcená, ale konečně jsem se cítila dostatečně bezpečně, abych to udělala. Táta si ale schoval hlavu k hrudi a otočil se se mnou, aby to spolužáci neviděli.