Kapitola 734

Jako by věděl, že mluvíme o něm – a vzhledem k jeho pozornost milujícímu zdroji existence je to pravděpodobně pravda – Mittens přelézá přes opěradlo pohovky, mňouká a pochoduje sem a tam s ocasem vztyčeným.

Máma a Cora s otevřenými ústy zírají nejdřív na kocoura jako stín a pak na Daphne, která ho sundává z opěradla pohovky do náruče.

„Říkala jsem ti, abys zůstal schovaný, ty malá postrachu,“ zašeptala, zčervenala se a podívala se na kočku, která jí hravě okusovala palec.