Kapitola 742

Máma v mém hlase slyší obavy a přitulí se ke mně. „Kluci říkají, že Jackson je v pořádku, Ari. Mám obavy, ale je to v pořádku. Přála bych si, abys si tolik nedělala starosti. Ale chápu to.“

„Neříkali, že je v pořádku,“ povzdechnu si. „Říkali, že se tu potlouká jako jeho vlk, plný zoufalství, a štěká na každého, kdo se přiblíží příliš blízko. A že nespí a jen jde a vlčím pohledem zírá na měsíc.“

„Protože mu to připomíná tebe,“ vrněla máma, trochu se zasmála a přitulila se ke mně blíž. „A já. Protože jsme elegantní měsíční bohyně.“