Kapitola 962

„Měla jsem fakt hodně práce,“ říkám a svraštím na něj nos, nedokážu si pomoct a usmívám se. Bože, je prostě… úplně stejný, že? Vysoký, sexy a sebevědomý. „Víš, od té doby, co jsi mě nechal nahou a plakat na podlaze tvé ložnice.“

„No tak, Ari,“ povzdechne si Luca, úsměv mu zmizí z úst a svěsí hlavu. „Musíš s tím hned začínat?“

„Kde bys raději měla začít?“ ptám se tiše, nechci být krutá, ale zároveň vím, že Luca má prostě… tak snadný způsob, jak obrátit věci ve svůj prospěch, jak mi snadno usnadní zapomenout, že někdy udělal něco špatného, vůbec někdy.