Kapitola 746

Jackson na mě jen zírá. „Ariel, o čem to mluvíš? Co by se změnilo?“

Pokrčím rameny, nešikovně zvednu ruku a prsty přejedu obvazem po Lucově znaménku. „Rozumím… chci říct, chápu. Pokud je pro tebe teď, když jsem… poznamenaný, něco jiného. Vím, že nejsem stejný jako dřív. Pochopil bych… kdybys ke mně cítil něco jiného.“

„Ariel.“ Mé jméno zní téměř káravě, když Jacksonovi padá z úst, jeho prsty se zvedají a chytají mi bradu, zvedají mé oči a já se s ním dívám do očí. „Nikdy o tom nepochybuj. Nic – nic na tom, co k tobě cítím, se nezměnilo, ano? Pokud se ty cítíš jinak, pochopím to, ale –“