Kapitola 787

Dovolím si, aby se mi na rtech objevil lehký úsměv, zatímco očima přejíždím po Eliasově napjaté tváři. Drží mi upřený pohled, odhodlaný a vyděšený, a já se najednou ujistím, že je… buď vynikající herec, nebo velmi, velmi vážný.

„Je v pořádku,“ zašeptám a tiše kývnu na tohoto atalaxijského prince. Napětí mu okamžitě opadne z ramen a dlouze vydechne. „Je v pořádku, Eliasi. Naprosto v pořádku.“

Prudce přikývne a sklopí zrak ke stolu, zatímco se mu do tváří rozlévá ruměnec. „Prosím. Jak víte, že je v pořádku?“