Kapitola 818

„Ach, ahoj!“ zalapala jsem po dechu radostí a vykročila k němu. „Jsi jeden z našich! Znám tě! Ano, moc mě to mrzí – zapomněla jsem tvé jméno –“

„Princezno,“ vydechne muž s doširoka otevřenýma očima a bez mrknutí. Pak se vyškrábe na nohy a natáhne se ke mně. „Panebože, princezno –“

„Ahoj!“ říkám znovu se smíchem a natahuji se po jeho rukou. „Prosím, myslím, že nemám moc času – jsou všichni doma v pořádku? Je tu Jackson?“