Kapitola 82

Je toho zatraceně moc a já jsem slabý z toho, že ho chci, protože jsem jediný, kdo tady kladl nějaké překážky.

"Luco," povzdechnu si, nechám se do něj trochu opřít a vzhlédnu na něj s vytřeštěnýma očima, když mi jedna z jeho paží sklouzla kolem zad. "Co když to není sen? Co když je to skutečnost?"

"Víš, že jsem celou noc přemýšlel?" zamumlal, ignoroval má slova a pevně mě objal, dokud jsem se vřele nepřitiskl k jeho hrudi, hlavu mám skloněnou zpět na můj krk, abych na něj mohl vzhlédnout.