Kapitola 832

Gabriel mě táhne za sebou chodbami do mých komnat. Cestou mnou probíhá záplava emocí – samozřejmě strach z nepředvídatelnosti a krutosti tohoto muže. Ale rychle ho přemůže hněv, zuřivost a naprosté odhodlání nepodřídit se princovu osudu.

Tenhle blbec - myslí si, že má všechno v plánu. A možná mě teď ovládá, ale mám v rukávu i své vlastní zbraně.

Jak se blížíme k mému pokoji, začínám si tahat za zápěstí, odhodlaná se osvobodit. „Pusť mě, ty idiote,“ zavrčím a znovu se zapřem o paty.